Ale stejně tak opravdový byl i tlak. Kde byla Sennova křesťanská láska k bližnímu, když po japonské Grand Prix v Suzuce roku 1993 dal pěstí Eddiemu Irvinovi? Ne že by to z něj učinilo odpadlíka, ale rozhodně zde bylo něco nekřesťanského na Sennově reakci na to, že ho Irvine (který skončil šestý) zablokoval, když byl ve vedení. Ječel na Irvina: „Ty nejsi závodní pilot! Ty jsi zasranej idiot!“ Pak následovalo hlasité plesknutí. Nikdo nedokázal říct zda nemohl prostě Irvina strpět nebo se jen nedokázal ovládnout. Přesto že Senna žil vždy pod tlakem – jehož velkou část si vytvářel většinu času sám – nyní ten tlak přicházel až moc rychle, ve velké koncentraci a bez jeho přičinění.
Rok 1993 nebyl snadným rokem. Alain Prost potvrdil svůj čtvrtý titul na portugalské Grand Prix a oznámil, že se loučí se závodní kariérou. Sennův týmový kolega a budoucí číslo dvě Damon Hill hrozil, že získá druhé místo v celkovém bodování poháru jezdců. A stejně tak se na druhé místo tlačil příšerně mladý Němec Michael Schumacher, který byl téměř o deset let mladší než Ayrton Senna. Když Senna vyhrál poslední závod sezóny v Adelaide v listopadu 1993, přizval za sebou Prosta, který skončil druhý, na nejvyšší stupínek pro vítěze a se slzami v očích ho objal. Byl zaplaven emocemi. Bezradně si uvědomoval, že přišel konec jedné éry a že zatímco Prost odcházel s nedotčenou důstojností, on, Senna, má pořád spoustu práce před sebou a otřesně málo času na to, aby ji dovedl do konce. Teoreticky měl přestup do týmu Williams vyřešit vše, ale v praxi tomu tak vůbec nebylo. Báječné FW15C z devadesátého třetího bylo tak úžasné, že pro sezónu 1994 byla polovina jeho vylepšení zakázána ze strany FIA, ve snaze normalizovat postavení na startovním poli. Systém regulace prokluzu kol a aktivní pérování byly venku ze hry. A částečně v důsledku toho se FW16 – model 1994 ukázal být riskantnějším vozem pro řízení. Co dělalo situaci ještě těžší, byl fakt, že vycházející hvězdě Michaelovi Schumacherovi naprosto perfektně vyhovoval jeho vůz Benetton B194 a umožnil mu vyhrát první dva závody sezóny v Brazílii a v Japonsku.
Přesto ještě nebylo vše ztraceno. Senna i tak, byť s určitým vypětím sil, dokázal získat dvě vítězství. Vůz byl vylepšován a uvnitř týmu Williams panovala dobrá nálada „v čele“ s Damonem Hillem na spolehlivé pozici týmové dvojky a silným poutem mezi Sennou a samotným Frankem Williamsem. Jak vypozoroval Ian Cunningham: „Bylo to velmi upřímné přátelství a není pochyb, že Ayrton k Frankovi vzhlížel.“ Z toho důvodu přijel tým na konci dubna do Imoly, na závod Velké ceny San Marina, pozitivně naladěn. Senna jednoduše vytěsnil z paměti první dva prohrané závody a tvrdil, že nyní bojuje v sezóně se čtrnácti závody namísto šestnácti. Přesto, že čas utíkal a sezóna byla ohrožena, Senna cítil, že by se situace mohla zlepšit.
