Vrátíme se zpět v čase, do doby počátků automobilových závodů, zpět do devatenáctého století. Byly to časy, kdy automobily byly vyráběny ve stylu velkolepých kočárů, jezdci oblékali kombinézy připomínající obleky arktických průzkumníků a závodní tratě nebyly nic víc než obyčejné silnice se směsicí bahna, kamenů, hnoje a třísek. A ať už jste byli ve voze nebo ne, provázel vás strach. Strach se směsí úžasu. Automobil byl na přelomu minulého století něco tak nového, tak bizarního, že nikdo ani vlastně netušil, jak si s ním počínat za normálních podmínek, natožpak v závodě. Samotná myšlenka, že by tento povoz z pozdní Viktoriánské éry ujel celých dvacet mil bez poruchy jakéhokoli druhu, vyžadovala notnou dávku víry, dalo by se říct až náboženského fanatismu. Mluvíme zde o řemenové převodovce, zapalování v podobě tenkostěnné trubky zahřívané vnějším plamenem, plných pneumatikách a pákovém typu řízení. Nic z toho ovšem neodradilo nově zrozené motoristy.
A tam, kde byli automobily a vášniví motoristé, tam byly i automobilové závody. Ačkoli Gottlieb Daimler a Karl Benz jako první z Němců zdokonalili koncept automobilů se zážehovým motorem, byli to Francouzi, kteří si vzali výrobu automobilů k srdci. Renault, Panhard a Levassor a Peugeot zahájily výrobu automobilů krátce po sestrojení prvních funkčních vozů značky Daimler a Benz. A stejně tak byl francouzskou záležitostí i první formálně organizovaný závod Paris – Rouen Trial v roce 1894. Hlavní cenou bylo 5000 franků a tato peněžní odměna měla patřit řidiče vozu, který předvede nejlepší výkon na trati spojující zmíněná dvě francouzská města o vzdálenosti 125 km.
Ve své podstatě zvítězil parní traktor De Dion. Traktor obrovských rozměrů, který poháněl topič, řídil jej šofér a vzadu za vozem se vezli cestující v kloubem oddělených vozících připomínajících vlakové vagóny. Tak si to rozhodně organizátoři závodu nepředstavovali. Vítězem se podle plánu měl stát jeden z jejich nových progresivních vozů se spalovacím motorem. A tak francouzští pořadatelé okamžitě sesadili De Dion a první místo udělili vlastnímu vozu značky Peugeot s benzínovým motorem, který jel průměrnou rychlostí 19 km v hodině, a vozu Panhard. Demonstrovali tak určitý druh nestoudné účelnosti, kterou řídící orgány automobilových závodů hrdě uplatňovaly při mnoha dalších příležitostech
