Velmi brzo na to zemřel ve Ferrari 246 i Peter Collins. Rychlý, pohledný a okouzlující Angličan, který navíc mluvil italsky, byl pro Enza Ferrariho jako vlastní syn. Enzův opravdový syn Dino zemřel na svalovou dystrofii. Vraťme se ale zpátky ke Collinsovi. V roce 1956 dosáhl dvou vítězství v Grand Prix a třetího v roce 1958 v Silverstonu. Potom přišel osudný závod v Nürburgringu v srpnu 1958. Collins se snažil předjet Tonyho Brookse, když jeho vůz vyletěl z trati a on byl z auta vymrštěn do stromu. S těžkým zraněním hlavy byl převezen do nemocnice, kde několik hodin poté zemřel. Bylo mu v té době pouhých dvacet šest let.
Ptáte se, jestli tvrdý Enzo Ferrari držel smutek? Později o Collinsovi řekl, že byl skvělým jezdcem a skvělým mužem, doslova opravdovým gentlemanem. Ale bezprostředně po nehodě budil dojem nemilosrdné lhostejnosti. Prý měl Enzo neodkladný pocit, že ho Collins zradil, když se oženil s mladou krásnou herečkou jménem Louis Cordier a zneuctil tak všechen čas a energii do něj vložených. „Byla typem dívky, které můžete najít v garážích“. Takový byl Ferrariho hořký úsudek o půvabné nevěstě.
Přítomnost děvčat v depu byla podle něj naprosto v pořádku a Ferrari rád slýchal o aférkách a sukničkaření svých řidičů. Ale manželky to byla jiná věc. Představovaly pro něj jednak zbytečné rozptýlení jezdců, a pak také jakousi hrozbu kvůli jeho arogantní sebestřednosti. V tu chvíli, co se Coliins oženil, se pro něj stal méněcenným člověkem. Ambice byly jediné, na čem Ferrarimu skutečně záleželo.
