A jak si v té době vedli Rindtovi soupeři a spolubojovníci? Jackie Stewart byl dočasně poněkud vynechaný z bojů o přední pozice v o mnoho horším March 701. Jacky Ickx ve Ferrari 312B se zlepšoval. Byl neustále rychlejší a spolehlivější, ale nechal si sezónu pravděpodobně až příliš utéct, na to, aby bodově dohonil Rindta. Ickxsův týmový kolega, divoký muž ze staré školy, Clay Regazzoni, byl příliš nespolehlivý a zároveň mu také na vedoucí pozici scházelo hodně bodů. Všechno nasvědčovalo tomu, že Rindt vyhraje titul mistra světa, rozvine svůj potenciál, který ukázal, a umlčí Denise Jenkinse jednou pro vždy.
Prostředí Formule 1 bylo ovšem pořád nebezpečné a smrt byla na závodních okruzích neustále přítomna. John Taylor zemřel při německé Grand Prix 1966; Lorenzo Bandini v Monaku 1967; Jo Schlesser uhořel při francouzské Grand Prix 1968. A rok 1970 byl z hlediska nehod, jak se ukázalo, ještě mnohem horší. Bruce McLaren zemřel na začátku června, když testoval sportovní automobil Can-Am v Goodwoodu. Později, toho samého měsíce, zemřel neodolatelný švihák Piers Courage, Rindtův velký kamarád. Stal se rovněž obětí hořícího vozu, tentokrát na holadské Grand Prix.
Jochen Rindt byl smrtí Courageho velice zasažen. Toto neštěstí ho ovlivnilo natolik, že začal otevřeně mluvit o tom, že získá titul a pak pověsí závodění na hřebík. Ani přes své velké ambice a aroganci už nechtěl být dál součástí automobilového sportu, který se stal tréninkem v truchlení a smutku.
