Mladý a super soutěživý Michael Schumacher rozdrtil své soupeře v motokárách a přesunul se k závodům Formule 3. V roce 1990 znovu překonal všechny protivníky, lehce si odskočil a začal závodit ve sportovních automobilech. Ale pak si ve věku dva a dvaceti let sedl za volant Jordanu na belgické Grand Prix 1991 a od té doby vzal věci pevně do svých rukou. Benetton si ho neprodleně přetáhl k sobě; Schumacher vyhrál svou první Grand Prix v roce 1992 (opět v Belgii), další vítězství přidal v roce 1993. Pak, v roce 1994, získal to, co si nejvíc přál. Připsal si osm vítězných závodů a titul mistra světa s náskokem jednoho bodu na Damona Hilla.
Jeho vztah k úspěchu se však již začínal zdát poněkud zvláštně Faustovský, jako by do něj byly zapojeny temné síly. V roce 1994, kdy získal svůj první titul v šampionátu, se mu podařilo být diskvalifikován ne z jednoho, ale rovnou ze dvou závodů – což byl překvapivý rekord i na moderní dobu. První diskvalifikace přišla na britské Grand Prix, za drzé předjetí Damona Hilla a zaujmutí první pozice v zahřívacím kole. Ta druhá byla za přesahující skid blok na spodku jeho vozu. Následoval zákaz závodit ve dvou navazujících závodech, jako trest za odvolání se proti první diskvalifikaci. Současně s tím byl tým Benetton zahalen do mlhy pomluv, že používá systém kontroly prokluzu kol, pochopitelně zakázaný. Komisařům FIA se ho nepodařilo odhalit a fáma se nesla dál, aniž by byl kdokoliv schopný něco dokázat. Sezóna byla dále poznamenaná tím, jak Schumacher vytlačil Hilla z trati v Adelaide a sám si tak dojel pro svůj první titul.
Ano, Schumacher byl sice velmi, velmi dobrý, ale měl zapotřebí se jako nádavkem prezentovat takto zvláštně a neukázněně? Jeden šampionát už měl v kapse a další shrábnul v roce 1995, kdy si v pěkném a spolehlivém Benettonu B195 udržel čistý štít, zatímco Hill si své šance titul zhatil sám. A pak Schumacher přestoupil do Ferrari.
