Michael Schumacher. Všechno co dělal, dělal na sto deset procent. Získal nejvíce titulů světového šampióna, má nejvíce vítězství v Grand Prix, nejvíce výher v kvalifikacích, největší počet nejrychleji zajetých kol, největší počet vyhraných závodů za jednu sezónu, nejvíc peněz. A jen pro doplnění tohoto seznamu věcí, kterých docílil, byl také nejproblematičtějším mistrem světa, co se etické stránky týče, v historii už tak eticky pochybného sportu.
Jeho výroky byly také dost ojedinělé. Vyberme náhodně některé z nich: Když v roce 1994, na australské Grand Prix, naboural do Damona Hilla (což mu zajistilo titul), řekl: „Trvalo mi dlouhou dobu, než jsem si uvědomil, že jsem světovým šampiónem.“ Když se pokusil provézt to samé Jacquesovi Villeneuveovi na Evropské Grand Prix roku 1997, byl zpětně diskvalifikován z celé sezóny a musel uznat, že to byla chyba. Když získal svůj první titul za Ferrari, dodal: „Bylo to jako obrovská exploze emocí.“ Když pak vyhrál jeho pátý titul v řadě druhým místem ve Spa 2004,řekl: „Nemůžete být vždycky první, ale podle mého názoru jsem dnes vítěze předčil ziskem titulu mistra světa.“ Když se roku 1996 umístil jako druhý na závodě v Nürburgringu za Jacquem Villeneuvem: „Musím říct, že kdyby dnes Damon Hill neměl potíže s vozem, skončil bych třetí, ne druhý.“ V rozhovoru z roku 2003 se vyjádřil takto: „Jsem stejný jako všichni ostatní. Pouze umím rychle jezdit.“ V dobách hlubokých emocí byl schopný zajít ještě o něco dále. Když v roce 2001 vyhrál šampionát ve Ferrari, zavolal vysílačkou svému týmu a řekl: „Je skvělé s vámi pracovat chlapci. Všechny vás miluju, miluju vás všechny, díky.“ Když v Monze v roce 2000 vyrovnal počet Sennových vítězství v Grand Prix, začal na pozávodní tiskové konferenci plakat dojetím a nebyl schopen slova.
Když Ferrari zaplatilo v roce 1996 Schumacherovi padesát miliónů dolarů (jinými slovy patnáct procent celkového týmového rozpočtu) za dva roky, bylo to naprosto jasné – Schumacher byl vynikající. Nejen kvůli jeho rychlosti na závodní trati, ale i kvůli neuvěřitelné energii a odhodlání, které vkládal do své práce. Energii a angažovanost se pak snažil přenášet i na všechny ostatní kolem sebe. Jean Todt, výkonný ředitel závodní stáje Ferrari, popsal Schumachera jako jakýsi referenční bod: osoba, jejíž nemilosrdná pracovní morálka, jejíž soustředění a relativní neovlivnitelnost, se stala orientačním bodem jak pro nejmladšího mechanika, tak pro nejstaršího motorového technika a dokonce i pro Todta samotného. Bylo to vidět už když Schumacher začátkem osmdsesátých let startoval v motokárách. Videozáznamy z té doby ukazují nejen jak Michael znovu a znovu vítězí, ale jak zároveň neúnavně povzbuzuje svého bratra Ralfa, který byl rovněž na trati. Nestačilo snad Michaelovi vyhrát? Chtěl, aby Ralf vyhrával také, nebo jaký to mělo smysl? Byl obrázkem vytrvalosti a neochvějnosti, v ošoupaných džínech, s mulletem na hlavě a špičatou bradou, ochotný dosáhnout úspěchu i pro někoho jiného.
