Sedmý duben roku 1968 je opředený velkou sportovní tragédií. Za volantem Lotusu zemřel Jim Clark. Stalo se tomu tak při závodě Formule 2 v Hockenheimu. Při vyslovení Clarkova jména se vybaví řada závodnických ale i společenských vzpomínek na opravdu významného a jedinečného jezdce F1. Jednou z nejčastějších byla myšlenka Clarkovy nezničitelnosti. Clark byl svými rivaly vnímán jako muž, který uměl oblafnout smrt. Při pomyšlení že by mohl zemřít i on se všichni ostatní cítili mnohem zranitelnější. Najednou byla smrt jaksi více přítomna…
Řada lidí si dodnes klade otázku, co takový řidič jako Clark vůbec dělal na závodech Formule 2? Jim Clark byl mistrem světa Formule 1 z let 1963 a 1965. V roce 1968 jezdil v tom nejlepším voze, který byl v té době k dispozici, a všechno nasvědčovalo tomu, že získá třetí titul mistra světa. Proč se tedy účastnil druhořadých závodů v Hockenheimu?
Odpověď je prostá – jezdci měli tenkrát mnohem méně příležitostí jak vydělat peníze. Závodili proto ve formulích i sportovních autech a účastnili se všech možných akcí, včetně závodů v Indianapolis a Can-Am. Clark v šedesátém pátém dokonce vynechal Grand Prix v Monaku, aby se mohl postavit na start a zvítězit v Indi 500. Piloti Grand Prix se také rádi účastnili sérii závodů Tasman Series, pořádaných po sezóně v Austrálii a na Novém Zélandu. Ve Formuli 2 závodili Graham Hill, Jack Brabham, Jim Clark i Jackie Stewart a jezdili jak pro peníze, tak i proto, že to měli ve smlouvě. Závodů Grand Prix navíc dříve neexistovalo tolik jako dnes. V roce 1968 jich bylo např. pouhých dvanáct, což je o devět závodů méně.
