Jim Clark díky svým rychlým reflexům a výtečné schopnosti vyhodnocování situací přežil mnoho nehod a zvratů jak při závodění, tak i v životě. Byl si ale perfektně vědom toho, že smrt číhala všude kolem a čelit jí bylo součástí jeho práce. „Nemyslím si, že bych byl příliš otrlý“, řekl Clark, když se vyjadřoval o svých bouračkách. „Byl jsem jen obdařen špatnou pamětí. Jeden den po něčí smrti se již cítíte o něco lépe. O tři dny později už si balíte tašky a chystáte se na další závod.“
Přesný důvod jeho nehody není známy, ale spekuluje se, že mu v rychlosti 270 km/h praskla pneumatika. Z pozice řidiče se dostal do pozice pasažéra. Několika salty prolétl vzduchem a narazil do stromu. Bylo mu třicet dva let.
Colin Chapman, jeho věrný spolupracovník a přítel, se nedokázal s touto tragédií vyrovnat. Později k závodům Formule 1 řekl: „Nemohu říci, že bych měl od roku 68 ze závodění stejný pocit, jaký jsem předtím míval.“ Po Clarkově nehodě Colin Chapman na nějaký čas zmizel ze scény. Neobjevil se ani na španělské Grand Prix. Zbytek týmu byl na místě, ale po Chapmanovi ani stopy. „Nikdo nevěděl, kde Colin byl“, řekl člen týmu Lotus Bob Sparshott. „Byl to Graham Hill, kdo stmelil tým znovu dohromady.“
Hill se zasloužil o hodně ještě před Clarkovou smrtí. Právě on a zbytek týmu ustavičně pracovali na voze Lotus 49 a jeho novém magickém motoru Ford-Cosword DFV. Tento motor s obsahem tři litry, který se poprvé představil rok před Clarkovou smrtí, byl předurčen se stát nejúspěšnějším závodním motorem všech dob.
